V podstatě je jen jedna prvotní závislost: dítěte na matce. Pokud je matka v pohodě, má zdravé sebevědomí a vědomí vlastního já, dovolí dítěti vytvořit si k ní zdravou závislost, která bude časem slábnout. Z dítěte vyroste zdravý a sebevědomý jedinec, který včas opustí domov a bude žít vlastním nezávislým životem se svou rodinou.
Nebo má dítě matku, jejíž sebehodnota je narušená. Dcera (či syn) je pro ni náhradou za partnera. Matka se jí svěřuje, stěžuje si, jedná s ní jako s dospělou. Má strach z osamělosti a dceru k sobě poutá. Přenáší na ni svůj strach z opuštěnosti.
Matka své dítě rozmazluje
Jiná matka své dítě rozmazluje. Tím také vytváří ve svém dítěti pocit závislosti. Podporuje v něm pocity méněcennosti, nedostatek průbojnosti, zábrany v projevování agrese a nadměrnou přizpůsobivost. Tím, že mu odklízí z cesty překážky a plní veškeré jeho potřeby a přání, mu nedovolí dozrát a vytvořit si vlastní nezávislou osobnost.
Další matka prohlašuje, že ona přece ví nejlépe, co je pro její dítě dobré. Její pocity jsou ty správné a vnucuje je svému dítěti.
Toto vše nám tvoří vzorec, který se táhne napříč generacemi.
Všichni máme potřebu lásky, uznání a ocenění, bezpečí a podpory. Jako dospělí to hledáme u svého partnera. Je úžasné, když někoho milujeme a on nás a vznikne mezi námi závislost. Ale pouze pokud jsme zralým jedincem se zdravým pocitem sebehodnoty, udržíme tuto závislost ve zdravých mezích.
Potřebuji někoho, kdo mi řekne, co mám dělat
Člověk trpící silným pocitem méněcennosti hledá jistotu a bezpečí v tom, že se přimkne k jiné osobě. Stává se závislým se všemi nevýhodami, které z toho plynou, a to jak pro něho, tak pro druhé. Potřebuje mít někoho, kdo mu řekne, co má dělat. Sám se nemůže rozhodnout. Má strach, že si sám neporadí, že se neuživí, nepostará se o sebe a o své děti. Má strach, že ho jeho partner opustí.
Trpí nedostatkem sebejistoty a výsledkem je …. perfekcionismus.
Čekám pomoc zvenčí
Mívá pocity stesku, které omezují možnosti cestování. Vrací se z cesty pozdě v noci domů, jen aby nemusel přespat v hotelu bez své rodiny. Je zablokovaný, trpí strachy a úzkostmi, které časem přejdou do neuróz a fóbií. Stále si stěžuje si a naříká. Pomoc očekává pouze zvenčí.
Závislost na jídle …
Nezáleží na tom, jak moc jsme chytré, kolik máme titulů nebo z jaké společenské vrstvy pocházíme. V běžném životě každá více či méně zápasí se závislostí. Pokud žijeme v závislém vztahu, pouze u závislosti na partnera nezůstane…
Drogy a alkohol už nejsou na prvním místě. Jsme konzumní společnost a nabízí se nám spousta aktivit, na kterých se můžeme stát závislé:
cestování
oblečení
elektronika a počítače
internet
seriály
sex
práce
sport
nemovitosti
zážitky
(a hlavně) jídlo!
Jídlo jako náhrada za emoce
Jídlo je zde náhrada za emoce. Problém je, že nedochází k pocitu sytosti a nebo je ignorován. Jídlo slouží k utišení úzkosti, frustrace a emoční prázdnoty. Nebažíme po proteinech, ale po sladkostech. Nemáme pravý hlad, máme chuť a ta může přetrvávat i když jsme už dávno nasyceny. Jsme chytré. Jsme vzdělané. Tak proč to děláme? Protože se zde jedná o emoce. A o naši psyché.
Jak se rodiče žijící v závislém vztahu podepisují na svých dětech?
Někteří je přehnaně rozmazlují. Ty se nemusí vyrovnávat s problémy a nejsou zvyklé být samy za sebe zodpovědné. Proto nikdy nedosáhnou pocitu vlastní hodnoty. Trpí komplexem méněcennosti. Mají problém se postavit protivníkovi, jít do konfliktu. Začnou ustupovat a nadmíru se přizpůsobovat. Chtějí se zalíbit – doma, ve škole, mezi kamarády.
Děti trpí velkým strachem z kritiky, ta pro ně může být až zničující.
Život s trpící matkou nebo otcem vytváří základ pro depresi. Děti se cítí bezmocné, vydané všem napospas. Objevují se u nich různé úzkosti a strachy. Poruchy.
Vztek, který jim situace přináší nemohou obrátit proti mamince nebo tatínkovi. Takže ho obrátí samy proti sobě. Spousta dětí má poruchy příjmu potravy, trpí sebepoškozováním, bere antidepresiva.
Naše role rodiče je časově omezená
Naše role rodičů je časově omezená. Když naše děti dospějí, musíme jim dovolit žít jejich vlastní samostatný život. Mít vlastní odpovědnost. Někdy je drží naše závislost jindy jejich vlastní.
Kdyby se mě někdo zeptal, jaké bylo mé dětství, řeknu: “Měla jsem šťastné a bezproblémové dětství….”
Říká se, že krize jsou důležité, posilují nás. Zní to jako klišé, ale je to pravda. Pouze krize nás posune na našem vývoji vpřed.
Závislý člověk vztah nikdy sám neukončí. Pouze životní krize nebo nemoc mu k tomu může dát potřebný impuls, sílu a odhodlání. Ne každý toho ale využije.
Jak se tedy zbavit závislosti? Terapií. A každodenní prací. Zvenčí pomoc nepřijde. Musí přijít zevnitř. Z nás samotných.
Chcete zjistit, jestli je toto i váš problém? Nebo víte, že je a chcete s ním pomoci? Ano, chci konzultaci!
